Historie vinařství na Moravě

Počátky vinařství na Moravě

Počátky vinařství na jižní Moravě sahají až do 2. století našeho letopočtu. Tyto začátky jsou spojeny s velkým rozmachem pěstování révy vinné v Pannonii za císaře Proba, za jehož vlády se hranice posunula až k Pavlovským vrchům. Tento rozmach začal naprosto jednoduše. Vojáci římské legie míchali vodu s vínem s čistě hygienických důvodů. Postupem času řídly dodávky vína, a proto se vojáci rozhodli založit na jihozápadních svazích Pálavských kopců první vinice. Samozřejmě se může jednat o domněnky, jelikož přímé důkazy o výsadbě vinic v této oblasti pocházejí z přelomu 8. a 9. století.

Největšímu rozmachu v pěstování vinné révy došlo v období Velkomoravské říše. Kdy se do tohoto kraje dovážely sazenice z Uher a Rakouska, pod záštitou knížete Svatopluka. Na velkém rozmachu vinařství má podíl i středověké křesťanství. V první čtvrtině 13. století patřil obchod s vínem k největším příjmům měšťanů a šlechty. Moravští vinaři byli podporování i za vlády Karla IV., velkého příznivce vína. Ten jejich mladé vinice na dvanáct let osvobodil od daní a teprve z třináctého vinohradu odváděli „horníci“, což bylo staročeské označení vinařů odvozené od viničních hor, jak se tenkrát vinice nazývaly, desátek nájemci a 30 litrů králi. Již tehdy byl ale prodej vína značně omezený a podléhal přísné kontrole. Zlatý věk moravského vinařství vrcholí okolo roku 1820, kdy bylo na Moravě 29 801 hektarů vinic, což je třikrát více než v současnosti. Koncem 20. století prochází vinohradnictví další velkou, hlavně organizační přeměnou, která však zvýšila kvalitu prodávaných vín. Byl vydán nový zákon o vinohradnictví a vinařství, který dal vinařům právní jistoty a stanovil vinařské tratě, které jsou státem částečně dotovány.

Za patrona vinařství a vinařů je považován svatý Urban.