Historie vinařství v Rajhradě

Rajhradské klášterní - historie

Psal se rok 1222, když český král Přemysl Otakar I. i s manželkou Konstancií potvrdili rajhradskému konventu desátek z vinice v Miroslavi, který již klášteru daroval jeho bratr první moravský markrabě Jindřich Vladislav. Tento prostý fakt, který ještě přímo nemluví o vlastním viničním hospodářství kláštera však předznamenává skvělou historii rajhradského klášterního vinohradnictví. První přímé zprávy o klášterních vinohradech pochází až z počátku 2. čtvrtiny 14. věku. Rajhradským benediktinům tehdy patřily dva vinohrady v Hustopečích (od r. 1328), další vinohrady získal konvent během 14. a počátkem 15. století, jedná se o vinici Okrouhlý a další dva vinohrady v Želešicích, pět vinohradů v Židlochovicích a čtvrt vinohradu v Bratčicích.

Po husitských válkách zakládal klášter v roce 1465 vinohrady nové, tentokrát již na rajhradském katastru na nových pozemcích zvaných „Hájiska“, rozsáhlé vyvýšenině mezi Rajhradem, Hajanami a Želešicemi, kde dříve rostl řídký les. Hlavním iniciátorem nové viniční výsadby byl břevnovský opat Havel a rajhradský probošt Jindřich. Vinice vysazovali poddaní a deset let byli zproštěni povinnosti viničních dávek, po uplynutí této lhůty měl z výtěžku profitovat i klášter. Postupně se vinice rozšiřovaly směrem k Syrovicím a Želešicím. Vlastní horenské právo však rajhradští vinaři ještě neměli a řídili se právy okolních viničních hor. Založením vinic na Hájiskách měl rajhradský konvent dostatek vinic v blízkosti, a tak postupně vzdálenější vinohrady odprodával. Nejdříve to byly vinice v Hustopečích, o těch je poslední bezpečná zpráva v roce 1436, počátkem 17. století byly prodány vinohrady v Židlochovicích (1608) a Želešicích. V první polovině 17. věku koupil ještě klášter menší vinohrady v Uherčicích. O starém založení rajhradských vinic vypovídá i obecní pečeť Rajhradu. Ve znaku z roku 1554 má městečko břevnovskou opatskou ostrev – kus osekaného kmene stromu se suky – zkříženou s klíčem, symbolem horenského práva a otevírání hory. Historické prameny potvrzují, že rajhradské vinařství po staletí vzkvétalo. V roce 1533 požádal rajhradský probošt břevnovského opata o sudy, kterých měl pro velikou úrodu vína nedostatek. Podobnou úrodu zaznamenali v Rajhradě i v roce 1652. Klášter také ve 2. polovině 17. století provozoval skutečný velkoobchod s vínem, dodával totiž víno všem benediktinským klášterům v českých zemích.

Zajímavé informace o rajhradeském vinařství podávají i tzv. sklepní knížky z let 1781 – 1785, které svědčí i o vinicích rajhradských obyvatel. Vinice tehdy byly nejméně u 50 domů. V roce 1820 bylo v Rajhradě 58 gruntů a 64 vinic. Na konci 19. století však postihla klášterní vinařství podobně jako ostatní prosperující vinohradní podnikání katastrofa. Rozšíření révokazu mělo neblahý vliv, takže na počátku 20. století se rajhradské vinice nacházely v bezútěšném stavu. Situaci se pokusilo řešit v roce 1935 založené velkopavlovické ovocnicko-vinařské družstvo Vinopa. To si vzalo za cíl obnovit zašlou slávu rajhradských klášterních vinic. V roce 1939 najala Vinopa od benediktinů pozemek pod rebešovským kopcem, kde kdysi bývala klášterní vinice. O rok později začaly přípravné práce, kterých se ujal správce židlochovické filiálky Vinopy František Hycl. Díky tomuto schopnému odborníkovi se dílo zdařilo, část vinice, čítající 16.000 hlav, držel ve své vlastní režii klášter.

Během druhé světové války se připravovaly další plány na velkorysou obnovu rajhradské vinařské tradice. Ty však mohly být uskutečněny až v roce 1958, kdy převzal správu vinic Státní statek v Židlochovicích. Pokračovalo se v dalším vysazování vinohradů a do roku 1980 se plocha vinic rozrostla na 94 ha. Utěšený rozvoj však ukončilo sloučení Státního statku Židlochovice se Státním statkem Brno v roce 1981. Vinice byly redukovány jen na 18,5 ha.

Novým správcem se v roce 1989 stává statek Měnín, rozloha vinic se však nemění.

související články:
Současnost vinařství v Rajhradě
Vína z Rajhradského klášterního vinařství